jiří červenka

[ Cestou ze Šatova

Barvy a vůně, oblé tvary.
Krajina jako možnost. Neznámá,
skrytá, tušená. Jako by se měla
stát tou, jíž je, teprve díky
naší nevědomé touze. A skutečně:
vyvstává před námi všude tam,
kam pohlédneme. Tam, kde má být
obloha, je obloha, tam, kde borový les,
je borový les, tam, kde věž kostela,
je věž kostela, a ne tovární komín.
Zdá se to být zcela přirozené. Hranice,
kterou nelze překročit.

[ Konec sezony. Opus, Zblov 2002
.