dávno

- - -
„Už několikrát se mi o tom zdálo, ale nikdy jsem se sem nedostal, protože jsem se pokaždé probudil...“
Zhruba takovouto větu „jsem“ pronesl ve dnešním snu poté, co jsem se po nějaké katastrofě dostal složitým podzemním labyrintem do jakési místnosti, kde jsem si byl JISTÝ, že nebezpečí mi už nehrozí. Běžel jsem systémem sklepních chodeb a VĚDĚL jsem přesně, kam se chci dostat. Vůbec jsem nebloudil. U „brány“ do té místnosti stála nějaká bytost, která, i přes to peklo tam nahoře, mluvila velice klidným a přívětivým hlasem. Poté, co jsem byl vpuštěn, jsem zjistil, že „od nás“ jsem tady čtvrtý. Měl jsem velikou radost, že vidím někoho známého (vůbec nevím, kdo to mohl být) a hned jsem se s nimi dal do řeči.
Nazítří po katastrofě nás „bytost od brány“ provážela (volně jsme se vznášeli prostorem) nad ruinami, ve kterých jsme poznávali „naše“ město. Jako by byly zničeny pouze nové budovy. Když jsme se bytosti ptali proč, odpověď zněla: „Měl jsem blbou náladu.“

[ 11. 2. 1998
- - -
.