jan hanč

[ Déšť

Prší
všechno se smutně leskne
všechno voní jarním deštěm
osamělost jednotvárného šelestu
připomíná mi chvíle tvých odchodů
když jsi již pryč
a přece jsi dosud u mne
mlčíš a neznatelně se usmíváš
mlčíš
kde každý by prázdně mluvil
hovoříš zdvižením krásného obočí
schoulením v hlubokém křesle
náznaky slov
váhavými gesty
klidem své živelnosti
a tichem
jako největší herci
prší
všechno se šťastně leskne
všechno voní dosud tvou přítomností
osamělost jenotvárného šelestu
připomíná mi tvůj úsměv i slzy

[ Události. Torst, Praha 1995
.