nauka o snech

- - -
Po čase zase jednou filmová báseň! Gondryho celofánové moře, plastelínoví lyžaři, hadrový televizor, či mechanický koník pohybující se na základě teorie nahodilosti (určitá noha se hýbe naprosto "náhodně" podle toho, co dělá druhá) sahají svou půvabností daleko za hranici běžného filmového sdělení.
Připočtou-li se libůstky jako cestovní časostroj (cvak sekunda dopředu, cvak sekunda dozadu), papírové "televizní" studio s roletami na oknech-očích, ovládaných mechanickým tažením provázků (jak taky jinak), nebo pokus o únik z nepodařeného večírku nezřízeným pitím, transformovaný v havárii papundeklového autíčka, míra úžasu, narůstající s každou vteřinou tohoto stopětiminutového spektáklu, rozbrnliká při odchodu z kina kontrolky citovjemového systému k naprostému maximu...
Jestliže Věčný svit neposkvrněné mysli byl hlubinným cyklickým ponorem do lidské paměti, Nauka o snech nás zanáší do n-rozměrného prostoru snů, například s obláčky vaty vznášejícími se u stropu díky durovým tóninám rozhrkoceného klavíru.
Nezbývá než s filmovým Stephanem (skvělý Gael García Bernal) jásavě zvolat: "Vždyť jsem to říkal! Stačí jen najít ten správný tón..."

[ Michel Gondry: Nauka o snech. Francie 2006
- - -