justinas marcinkevičius

[ Domov II

Ta louka už není moje.
Ta louka už není moje.
Jenom sám sebe týrám.

Je sladké, když tam, srdce, běžíš
nepoznané - a nalézáš známou
sestřičku spící na kraji pole.

Zdá se jí o ostnatém drátu
znovu a znovu zachytávajícím tvé ruce.

Probouzíš se, když se tě dotknu:
s úlevným poznáním, že tělo,
tvůj mlčenlivý bratr,
se vrátilo.

[ Za živé i mrtvé. Hejkal, Havlíčkův Brod 1994
[ Přeložili Alena Vlčková a Jaroslav Kabíček
.