petr hrbáč

[ Podzemní hvězda

Jestliže s vámi nikdo nemluvil,
nemohli jste podzemní hvězdu slyšet.
Samotné ticho ji nevyvolá ze stýskání.
Postavíte se za dům,
který je už tak dlouho ve vaší paměti,
a tečete dolů
mezi kořínky spavých a přece palčivých rostlin.
Vyrůstají mezi stopami po šněcích.
Jakmile řeč opustí ústa mozkové noci
a veškeré dveře začnou hlásit neskutečné místnosti,
podzemní hvězda vzplane do houští.
Je přesto nehybná jako promlčené tajemství.

Největší strom na zahradě
omylem pokládáte za hodný pozornosti.
Zatím je to ale obrubník,
jemuž se mělo cosi přihodit
mezi falešným skřípotem praskliny
a hladkou ligaturou půlnoci.

[ Podzemní hvězda. Brno, Petrov 1998
.