o/psáno

- - -
...Jde jen o to, věnovat básni tolik času a práce (ne dřiny, kdo dře, nemůže myslet na svoji práci, dře se nádeník, a ten si nemůže vzít ducha své práce do postele nebo na špacír, pro něho je všemu konec v okamžiku, kdy zaslechne vřískot polírovy píšťalky), tolik námahy, kolik jí patří, kolik zasluhuje. To však neznamená sedět nad básní rok s pilníkem v ruce, ale sedět s pilníkem v ruce nad každým okamžikem, nade vším, co je v nás, a nad každou skutečností, nad celou, veškerou realitou. Z básně hozené na papír se dá vypilovat jen moc málo, lze ji jen uzdravit, omýt od hlenů a vychovat. Plod má přijít na svět se všemi orgány, má přijít prostě člověk, a ne něco, čemu je třeba amputovat druhou hlavu, třetí nohu nebo šesté prsty.

[ Jiří Kolář: Očitý svěděk. Zápis FRANTIŠEK HALAS, 15. [září 1949]
[ Černá lyra / Čas / Očitý svědek. Mladá fronta, Praha 1997; str. 226
- - -
.