vážený pane štolbo,

- - -
děkuji Vám za Vaši studii Právo prvotiny v březnovém čísle Hosta, ve kterém se zamýšlíte nad básnickými debuty jedenácti českých básnířek a básníků z rozmezí let 2005 až 2007. Přesto, že názor na mnohé z uvedených knih s Vámi spíše nesdílím, mě Váš článek, už jen pro jeho samotnou existenci, nesmírně potěšil!
V jednom případě si však dovolím reagovat konkrétně. V pasáži věnované básnické sbírce Jana Němce První život mj. píšete: "Úryvky básně Vojtěcha Kučery, z níž je vzat titul knihy, jsou umně vkomponovány do pár textů a tvoří roztroušený svorník sbírky." Jenže chyba lávky! Ono je tomu přesně naopak...
Jsa vyzván, abych pro tuto sbírku napsal text na záložku, byl jsem postaven před nelehký úkol. Záložky na básnických sbírkách, prvotinách především, totiž bytostně nesnáším.
Poezie (tedy i sbírka básní) podle mě hovoří sama za sebe a tudíž k ní není potřeba předřazovat jakýkoli komentář. Poezie, jak jistě víte, totiž řekne každému něco jiného. V mém názoru na tento typ textů mě utvrzují i samotné recenze básnických sbírek: často se stává, že recenzent, místo aby polemizoval s verši a sbírkou toho či onoho básníka, polemizuje spíše s textem na záložce a jeho autorem...
Protože jsou mi však verše Jana Němce blízké, nabídku jsem nakonec neodmítl s tím, že se pokusím přistoupit k celé věci jinak. Výsledkem je básnická koláž Němcových veršů, těch, které mi přijdou pro knihu i pro autora podstatné.
O verších a knize autora s určitým názvem zde tedy vypovídají zase a pouze verše autora a název této knihy. Opakuji to ještě jednou: má báseň na záložce je koláží veršů Jana Němce, kterému je z tohoto důvodu také dedikována. Protože jde o koláž z hotové sbírky, nese báseň logicky i její jméno.
Že celá věc může být vykládána opačně, mě věru nenapadlo...

S pozdravem
V. Kučera

[ ad. Jan Štolba: Právo prvotiny. Krok za krokem loňskými básnickými debuty. Host 3/08, str. 12-16
- - -