záznamy z protistrany

- - -
V poslední době uvažuji nad následujícím problémem: použít pro zřetelné důraznění vybrané části předem definovaného celku její
a) prosté zvýraznění
anebo naopak
b) potlačit ji zcela do pozadí...
V pondělí jsem kvůli tomu vstával uprostřed noci a přiklonil se k možnosti ad. b): zdůraznit část jasně vymezeného celku tím, že v něm tato část prostě obsažena nebude.
Zda a do jaké hloubky je to však přenositelné navenek, nevím...
. . .
Topinkovy Skicy k Gérardu Nervalovi (in: Hadí kámen, Host 2007; str. 176-192)... Při čtení se nabízí nutně jediné: Cha!
. . .
Biosphere: Shenzou
. . .
Velmi nečekaně intenzivní prožitek z Vejdělkova Václava...
Trojan! Vašáryová! Budař!
Vrcholné scény:
Vašáryová (u oběda): ...Ale já už žádnou trpělivost nemám!
Budař (v hospodě): ...Maminko, já to nepodepíšu...
Trojan: [...Celá pasáž z vězení...]
. . .
Sainkho Namtchylak
. . .
Typograficky zkompletovaná N. včetně Prostistrany zaslána MS; celek rovněž představen P.: Myslíš, že to někdo pochopí?
Protistrana samostatně předtím ještě FL...
. . .
Sny!
. . .
V tramvaji MS:
Abys ty básně ale úplně nepřebil a neudělal z toho pexeso...
. . .
Začíná INTER/AKCE!
FL, e-mail 24.03.2008:
Děkuji za Tvůj podnět, nejsem si sám jistý, nakolik je Tvá myšlenka přenositelná, neboť schopen myslet jsem nyní velmi málo, ale nechávám si N. v Apple a budu se k ní vracet. Zasílám Ti, ne snad, abych Tě zahltil, několik "problémů", které jsou spíše jazykového chrakteru, najdeš v nich možná trochu psychologie tělesnosti, znakovou nejistotu a snad i sociologii jazyka, k nimž jsem se před několika měsíci uchyloval.
.
JN, e-mail 27.03.2008:
Pročítal jsem se teď odpoledne Tvou N. - kromě básní, ty jsem přeskakoval, protože rád počkám na papír. Je to Tebou pevná N. Nacházím v ní mnoho blizkého, a z toho mám radost. Napadlo mě potom zadat slovo nehybnost textovému editoru, aby ho vyhledal v mých zápiscích z poslední doby. Je tam. Tvých básní bude tedy 33, já posílám potichu svých 26 zápisů... Ty tam máš oči a toto je snad trochu synoptické... (Biblisté mají za to, že synopse evangelií je důkazem jejich pravdivosti...)
. . .
Stále více uvažuji o záměně tří milostných básní (Blíže než; Píseň; Nouzový vchod) - jsou přiliš "tady" - za Bolest (nalézt nový název), Gramofon a Za.
Nutno prověřit celkem.
. . .
Opět shodná citace v Topinkově Hadím kameni (viz výše Nerval)! Tentokrát Kolářův deníkový záznam Halasova vyjádření k poezii - Nepišu, jen sem tam to zkusím... (str. 557)
Funguje to!
. . .
Po určitých snech je velmi obtížné nahlížet na reálné dění s vědomím vlastně se nic nestalo...
. . .
INTER/AKCE pokračuje:
MD, dezinsky.bloguje.cz 01.04.2008:
Znehybněná Nehybnost; MD zde píše o zvláštním uskupení písmen a vyslovuje milou obavu, zda jsem se nezbláznil...
. . .
Větší byt!
Auto!
. . .
Milostné básně nechat...
. . .
Pořízeno célinovské číslo RR s více než stostránkovým pásmem Anny Kareninové. Že Zaorálkův český překlad Cesty do hlubin noci byl vůbec prvním cizojazyčným vydáním Célina, jsem nevěděl.
. . .
Poprvé zcela Gilbert-Lecomtova Škvíra. Před 11 lety jsem ji dostal k narozenimám od R. (věnování)...
. . .
Z hlediska souslednosti dějů upraveno řazení N.:
E-chó předsunuto před Blíže než.
Do zdí předsunuto před Na2.
V Blíže než nahrazen poslední verš [Chutnáš mi...] zdvojením verše předposledního [Studánko!].
V úvodu Bytostně nahrazeno čtyřslabičné "nevýslovné" trojslabičným "záslovné".
Kolem těch tří slabik jsem kroužil skoro rok!
Verze 4.1.
. . .
Dávno
Jako dům je postaven z cihel, tak takto postavit báseň ze slov. Slovo jako cihla. Slovo jako stavební materiál. Podle potřeby osekávat, upravovat, nadstavovat. A pauzy. Pauzy zpevňující jako malta všechno kolem dokola. Také jsou potřeba okna a dveře. Dveře, aby se mělo kudy vcházet a kudy opět utíkat, okna proto, aby se občas mohlo koutkem oka ven, jak to tam vůbec vypadá. Pracovat se slovy jako s hlínou. Báseň jako socha. Modelovat, měnit polohy. Utíkat od tématu a zase se vracet. Demolovat. Nechat na slunci. Teď hned.
Jindy utéct k potoku, dravé horské říčce valící se kolem nás nesčetnými proudy vody, které ani nestačíme vnímat. Úseky. Vysekávat úseky a ty pak společně vsazovat a míchat.
Občas zase krupobití a není kam utéct. Slova padají velká, neohrabaná, strašné masy slov, zbytečné masy slov a ty se tu pak válejí bez ladu a skladu, šlape se po nich, nikdo je nezamete.
I taková je báseň.
.
[ 1.4.1994; 7 hodin po operaci
.
Večer po injekci halucinace (20:30):
- Kruhová duha v úplně zamračeném obzoru.
- Tančící zeď shora dolů rytmem vln a já klesám a stoupám spolu s ní (vše dorůžova).
- Všude kolem plno lidí a každý chce se mnou o něčem mluvit.
- Domnělé gestikulace, rozhovory a odpovědi z mojí strany - registrace halucinací.
- Necitelnost celého těla, jako bych žádné neměl (velice příjemné).
- Ve zhasnutém pokoji chodí neustále několik postav (nebo spíše přízraků - nereagují na nic), hlavně ve zdi [na pokoji jsem sám]
- Před operací mám skoro čtyřicetistupňovou horečku - operace se nekoná, vyhání mě domů
(sem přepsáno ráno 2.4.1994 z FRAGMENTŮ)
. . .
Dagmar Urbánková
Syneček
.
Většinou žvaní. Mele. Mluví a mluví, chechtá se a jeho všade plno. A jindy zas nic, je ticho, jak pěna. Průvan ho rozfúká po světnici, sní polévku a zmizí venku. A tak to je a sem na to zvyklá. Ale dneska? Dneskaj sem celý den nevěděla, civěl do stolu skrz jídlo, cosi ho dralo, až naráz praví: "Mamičko, povězte, když ste mňa rodila, svítilo slunko? A když ste mňa kojila, chutnalo mi? A když ste mňa... Chtěli ste mňa? Opravdu? No ptám sa, protože mně je dneska tak smutno, že mně připadá, že slunko nemohlo svítit, že ptáci nezpívali, že když sem sa rodil, bylo ticho, jak pod vyschlým splavem."
"Synečku, slunko svítilo, ptáci zpívali, tobě chutnalo, ale to je tak, že jeden den je pěkně a druhý prší. Běž teď spat. Zítra časně máš kosit lúku. To ti pomože, kosiť, zakleješ do trávy, co tebú šije."
.
[ Fjertoch si vyšiju. Eman, Benešov 2007; str. 27
. . .
Tak to tedy zprůhledníme: 11. 4. 2008 nastavena možnost přípisů...
. . .
...A pak mi něco došlo. Proč psát někomu, koho jsi tak dlouho neviděl, koho s největší pravděpodobností už neuvidíš a s kým Tě nepojí žádné nezapomenutelné zážitky?... Známe se tak málo, že pak máme pocit, že píšem někomu imaginárnímu, kdo žije jen v našich představách. Nebo já ten pocit aspoň mám. Když je dlouho ticho, pak je těžké ho přerušit, protože se každé slovo zdá tak malicherné a zbytečné, každá zpráva bezvýznamná a nicotná. Pokud se ještě někdy ozveš, ikdyby to mělo být za hooodně dlouhou dobu, stejně budu vědět, kdo jsi. A pokud se neozveš, tak taky tak...
[Z korespondence, která vznikla ozvěnou.]
.
Jak odpovědět? Jakým způsobem? Když proč je od počátku dáno!
Meziřeč... Membrána... Tiecho... E-chó Ti...
. . .
Chvilku jsem se dnes divil, proč zrovna v sobotu mi v šest ráno zvoní budík, ale záhy jsem na to přišel:
Nastává čas vychechtat si hubu na lešení, se zedníky zakurvovat do širého kraje!
. . .
Bytí proti toku času, 14 let, na den přesně:

[ První básník

V roce jedna
Prší
A květy zběsile vládnou
Tisícům tváří
Zástupům

Hej hej Otevři okno Klesni
K zemi plné nahých knih
Okapy snů Plížením

Záplavy mračen
Bijí
Prokleté pažemi svými
Bradavky bdění
Tykadla

Rozhodiv ruce
Spatřiv
Nečinné koleje konečných drah
Vyrostl tiše
Nevzkříšen

[ 13. 4. 1994
. . .
Feng-jün Song: Horská karavana
. . .
Věčné za [Sen]
Jsme s P. v nějakém domě, který je postupně obsazován blíže neurčenými ozbrojenými jednotkami. Je předem jasné, že všichni v domě budou zabiti. Smířeni s tímto faktem přesto prcháme do podkroví, to proto, abychom si mohli být v době, kdy se tak stane, co nejblíže. Na základě jistých zkušeností, kterých jsem zde nabyl, se mi daří P. přesvědčit, že to, co se nevyhnutelně blíží, nebude konec, ale pouze jakýsi přestupní terminál do prostoru za. Že potom nám nic nezabrání být nadále spolu.
V podkroví se z nejasných důvodů opozdím, takže záměr, že přecházet budeme společně, nevyjde. Jsem dostižen ještě dříve, než se mi podaří dostat do domluvené skrýše, kde na mě P. čeká. Povalen na zem cítím na zátylku hlaveň revolveru. Říkám si: Klid... Klid... Klid... Je to jen terminál. K úplnému a naprostému smíření s koncem mi však chybí blízkost P., na kterou tímto intenzivně myslím...
Situace, která nastává, je již mimo čas. Stále čekám na výstřel, když tu zjistím, že žádný nebude - už totiž dávno byl. Prost jakékoli bolesti se blížím k P., která je již rovněž za. Při shledání jsem více než zmaten. To co jsem předtím předpověděl, nastalo pouze částečně... Jsme sice oba zde, ale P. mě nepoznává, naprosto neví, kdo jsem!
Kdosi mi říká, že proto, aby se lidé za navzájem poznali, musí na sebe při přechodu terminálem myslet. Každý si odtamtud přináší pouze jedinou myšlenku, která mu za určuje jeho další existenci.
P. si sebou tedy přinesla něco jiného a tak to prostě je!
. . .
Ve snaze upravit přípisy tak, aby stránku typograficky nerozbíjely, jsem málem o vše přišel.
. . .
Vary 2:4, Brno 2:1, v kuchyni nádobí, 3 piva, prášek, Soft Parade k tomu...
[Třinec s Libercem ve fotbale - cha! - 2:2; čtvrtfinále ČFMS, zjištěno o den zpětně]
. . .
www.biosphere.no:
There will be no more Biosphere concerts in 2008. I am tired of flying. I hate airports, security checks, unhealthy food, air conditioning, hotels, etc. Back to nature!
. . .
A propos:
Prodám zánovní Fiat UNO 1.5 ie, modrá metalíza, příjemná akcelerace, poezie sama...
[Pozn. Prodáno 5.5.2008 za 600 Kč]
. . .
Vytištěna a svázána šablona N. včetně Protistrany.
. . .
Velmi nepříjemný sen začínající nenápadným výletem do hor (surreálné obrazy, mj. obojživelný trolejbus/loď zajišťující místní dopravu po horské říčce...), na který navazuje návštěva známých. Z návštěvy se však pozvolnou manipulací stává skupinový sex, který doprovází krádež osobních věcí, napadení (orgií se odmítám účastnit, přičemž hostitele přistihuji při paralelně probíhající krádeži, které se snažím zabránit), mžitky a dál už nic... Odehrává se v jakési české eknlávě v cizině - 2 muži, 2 ženy; ukazuje se, že jedna z žen je ve skutečnosti převlečeným mužem.
Po záchranném probuzení před třetí ráno jsem nespal skoro hodinu!
. . .
Nehybnost vč. Protistrany ke stažení zde [formát PDF; velikost 300 kB].
- - -