- - -
Do zdí, do zdí panikou slov biju,
doprostřed vět je vrážím,
doprostřed ulic dlážděných tmou.
Zůstat, vnímat, vždyť pro toto žiju -
nálety hlásek a řícení stěn,
poplašné sirény znějí.
Do zdí, do zdí panikou slov biju,
bez vůle prorazit zběsilým snem.
- - -
[[ . . . ].[ . . . ]].Štítky: nehybnost