o].[o za 34

Kde by mě bylo napadlo, že když jsem si před Vánoci dokumentoval jedno z nejklasičtějších dosud nalezených ok, bude se jeho existence počítat na dny...
Pravda, když mi bylo exnáct, taky jsem v T. lítal po plechových boudách zastávek autobusů, z londýnského Muzea voskových figurin pod bundou vynesl Morrisonovu Ještěří slavnost, a po lesích vyvracel suché stromy, ale když si mě pak v samoobsluze vychutnal Pan Vedoucí poté, co si na mě vklidu počkal za pokladnou, zliskal jsem se a zavíjím to dovnitř...
Jak u piva ve Werichově Fimfáru říkával starej Huťásek: „Jojo, každej jsme nějakej! Každej jsme nějakej...“ Foceno 5. 2. 2007.