jindráček

- - -
„Ještě jednou písemně děkuji za hřbitovní obrázky z Nového Města a přidám pár informací z rodové paměti. Můj bratr Jindráček (Jindřich ml.) se narodil v r. 1938 a zemřel v brněnské nemocnici na záškrt, kam ho rodiče dovezli z N. Města. Tehdy moji rodiče zrovna stavěli svůj dům, který jsem vám ukazoval při naší společné návštěvě u J. K. Jindráčkova smrt měla v rodině dohru. Můj táta si myslel, že k tomu mohlo přispět oslabení jeho imunity tím, že v Plzni bydleli společně se svými tchány J. Děda J. se vrátil z 1. světové války s tuberkulozou, kterou nikdy pořádně nedoléčil. Tehdy ještě antibiotika neznali. Když jsem se narodil já a moje sestra H., tak můj táta nechtěl, abychom se k dědovi moc přibližovali, protože měl o nás strach. My [...] jsme měli svůj tovární škodovácký byt na kraji města, jenomže dědeček bydlel přesně u mojí cesty do školy. Protože uměl poutavě vyprávět, tak jsem se u něj občas zastavil, ale můj táta se o tom nesměl dozvědět. Děda umřel v roce 1956 (kdy jsem já měl 15 let) a my [...] jsme se potom přestěhovali do jeho bytu, kde s námi bydlela babička, která tam zemřela v r. 1963. V něm bydleli až do svojí smrti i moji rodiče (teď jsou tam staří B., stestra H. se švagrem J.).
Ještě se vrátím k nebohému bratrovi. Já jsem před několika lety předestřel svoji konstrukci sestře H., že kdyby Jindráček přežil, takže já a moje sestra bychom se nenarodili. Sestra to prudce odmítla s tím, že naši rodiče chtěli mít 4 děti, že jí to oba rodiče v dospělém věku potvrzovali. Moje maminka brzy po svatbě v r. 1931 potratila mrtvé děvčátko, které ani nedostalo jméno. Takže ani I. ani H. nebyly nechtěné děti. Nicméně já jsem jako otec T. a ].[ trnul, abych nedopadl podobně jako můj táta, naštěstí to dobře dopadlo a všechny naše děti vyrostly a prosperují.
Byl jsem rád, že jsi ten náhrobní kámen dal trochu do pořádku. Hrob však je opuštěný, protože hřbitovní správa požadovala horentní sumy za jeho pronájem, takže to sestra po dohodě se mnou po tátově smrti neobnovila. Ten kámen je z „nedvědického mramoru,“ jak jsem si dodatečně vzpomněl. Já jsem myslel, že to bylo z Doubravníka. Když jsem jako malý kluk (asi do 8 let) s tátou chodil na pěší výlety, tak on mě o Jindráčkovi často vykládal a moc na něj vzpomínal. Kdyby vás to zajímalo, tak bych vám při návštěvě u vás ještě něco řekl z historie rodu. Ono se možná ještě něco z mozku vynoří...“
[z korespondence]
. . .
Dopis je datován 28. února, přišel v pátek. Tematicky navazuje na zápis s označením kdyby? z 11.2.2007...
- - -