koncepce n.

- - -
Poslední dobou stále intenzivněji uvažuji o finální podobně Nehybnosti jako rozpracovaného básnického celku. Čím dál určitěji směřuji k jednomu konkrétnímu číslu, které navíc vcelku koresponduje s momentální etapou mého života.
Přišla-li s přáteli v průběhu let řeč na to, zda nepřipravuji novou sbírku, netajil jsem se s představou, udělat něco malého. A teď to něco dostalo opět zřetelnější tvar: nikoli tedy 12 básní (edice Opus), nikoli 18 básní (edice Veršeonline Erika Grocha), ale 33.
Za pětileté období od uzavření druhé knihy (2003-2007) prozatím existuje 29 textů, mezi něž jsou zařazeny i dva starší ("Vyhořeno" z roku 1997 a "Bytostně" z konce roku 2002). V rovině kroužení je báseň "Do zdí" (1994).
Finálně uvažovaná suma tímto s největší pravděpodobností rozbije původně zamýšlené formální vnitřní člěnění do symetrických opakujících se oddílů 4×4 a 8×8, uvozených násobící se čtyřtextovou Ouverturou a doplněných mezioddílem X×Y...
Nově vzniklou mozaiku jsem složil tento týden cestou vlakem do O., teď nezbývá než čekat a věřit v uzrání.
Přiznáním tohoto stavu jsou tedy ve mně do konce roku ještě minimálně čtyři texty. Je tomu ale vskutku, vskutku tak?
- - -