[ 694. den mezi tebou a tebou

- - -

Za okny ulice a v sobě odvar dneška,
ty kdesi vzdálená jiným slovům nasloucháš:
- ta řeč je úchvatná,
akorát se bojím mluvit -

říkám ti: rozumím, a od úst pára, venku prší,
říkám ti: rozumím, s majzlíkem v ruce
pod mísou od záchodu,
říkám ti: Lásko! a není to slyšet,

protože ta zeď, kur-va-do-pr-de-le,
hlava až na podlaze a nemůžu se k ní dostat,
ležím a miluju tě, kladivo na klávesách prstů,
nadávky pleskají do příliš řídké malty – téměř koncert,

jindy zas na ústa přikládám tvé písně,
usínám, budím se,
694. den mezi tebou a tebou,
vítr jde od západu, je v něm tvůj dech,

jistě, mám práci, polední pauzu,
za okny cirkulárka jako u vás doma,
každý teď den, každý den,
každý den na Cejlu 62b.

- - -
.