ewald murrer

[ XVII

Je zima,
věčně je zima.
V každé mé vzpomínce je zima.
Jsem zavřen za dveřmi ve zdi.
Slyším hlasy.
Hlas ženy
a člověka, který je tam navíc.

V zahradě květy,
odcházím s nimi v náručí,
asfalt se leskne,
odráží tvář měsíce,
svědka, který je připraven svědčit.

Na křižovatce stojí oni,
moje pouť bude dlouhá.
Pláči, neboť jsem zmaten.

[ Nouzové zastavení času. Host, Brno 2007
.