dávno

- - -
Třinec. Neustálé vědomí času proplouvajícího mezi prsty. Reflexe. Bytí. Přebývání. Existence. Čas. Nic. Při snaze poznačit si den zjišťuju, že vlastně nevím, kolikátého dnes je. Nepotřebuju to. Nejsem k ničemu vázán. Vím, že je pondělí. Zítra jedu do O., v noci z úterý na středu do B. za R., v pátek do P. a J. Toto všechno vím a registruju. Registruju taky, co bylo včera, předevčírem momentálně matněji. Taky ještě vím, že je něco po dvacátém červnu, asi tak 23. nebo 24. To je vše. Více nepotřebuju. Nejsem vázán žádnými oficiálními závazky. Prostě jsem v čase, co byl, je a bude. Momentálně je večer. Blíže k noci. A nebude ještě ani tak pozdě. Kolem půl jedenácté. Doma se spí. Světlo nad mou postelí láká můry. Létají. Mávají křidélkama. Taky mávám. Sem.

[po chvíli]

Za poslední rok zhruba patnáct básní. Poslední pomalu vychládá z plotny. Letos pátá. Osm veršů. Na déšť. Do spící Tišiny. Tišiny v narkóze. Operace je táhlá, lékaři bohužel nejsou schopni stanovit dobu rekonvalescence a následné rehabilitace. Slova...

[ 1997
- - -
.