průzor do ano/ne!

- - -
Rezonance

Pod tíhou Topinkovy Trhliny vynutkáno Neanone Pavla Rajchmana. V jistém smyslu jim jde oběma o totéž.
Topinka:
Ticho./ Nesrozumitelný šepot, změť hlasů/ a útržky slov. Řeč se teprve tvoří./ Z pěny prázdna, z pěny prostoru. Víří./ Na samém dně prostoru zajíkavý dech,/ tlumené, sotva znatelné chvění.
Rajchman:
Vnikl jsem do řeči/ do mračna pohyblivého/ zvuky vyluzoval/ do slov vstupovaly.../ -/ Dlouhá řeč: Tětiva/ z jednoho konce ticha/ do druhého konce ticha/ [...]
Topinka:
[...]/ Zvedá se vítr, víří prach./ Všude kolem růžová mlha. Schoulený do klubíčka,/ hluboko uvnitř, jakoby uvězněn./ Prázdný prostor je na doslech, zní mi v uších./ Něčí prsty mi popaměti šátrají po tváři./ Rty, dlaně, skvrny světla, oči, nejde se tomu podívat/ do očí! Hranice dlaní mizí, teď už i hranice rtů./ Prostor je náhle prostupný. Blíž a blíž./ Ticho, že ani motýla neslyšíš./ Ráno / prázdno.
Rajchman:
Těkám bludištěm/ kde šelestí srdce/ v chodbách nemyslím/ můj mozek není já!// V hlavě cvaklo/ kdosi myšlenky rozsvítil/ zezadu dýchá mi na oči// Skrz zamžení vidím/ postavu v mlze/ za načrtnutými žebry/ obrys slunce// Někdo mým zrakem/ dívá se jinam/ než já// Nikdo mým já/ kouká do mne...
V kontextu tohoto směřování si však příliš nevím rady s Rajchmanovými básněni filmovými. Ta kniha je bezesporu vícevrstvá: Na jedné straně ony filmy, na straně druhé potom Lingvistika (10), [Z noci vyřezávám verše...] (32), Kruhoběh (38), [Kruhem blankytním uprostřed poletují oči...] (41), [Kdokoli smutkem mluví...] (45), [Těkám bludištěm kde šelestí srdce...] (51). Pomyslnými vahami mohou být zrcadlové básně na stranách 31 a 49, uvozující a uzavírající druhý oddíl knihy. Pročíst se jimi ve snaze uchopit je najednou, neznamená nic jiného než vstoupit do spirály; cyklické kruhy se ve formě nesčetných grafických variací Jaroslava Jebavého objevují jako rovnocenný výtvarný doprovod knihy.
Pod tíhou Neanone následně vynutkána i Rajchmanova předchozí sbírka Průzor do vymyšlené bytosti. K nemalému překvapení jsem v ní nalezl čtyři z šesti výše zmíněných (a pro mě zásadních) básní z Neanone: Z noci vyřezávám verše...] (10), [Kruhem blankytním uprostřed poletují oči...] (15), Kruhoběh (18), [Kdokoli smutkem mluví...] (20)! Toto cyklické zavíjení ostatně Pavel Rajchman v Průzoru přímo proklamuje:
Skáču do kruhu, v druhém se vynořuji./ Do třetího vystoupávám, usínám ve čtvrtém:/ probouzím se v prvém. S úžasem spatřuji/ svůj skok... Vrhám se za ním!
Na záložce Rajchmanovy nejnovější knihy Nebo (2007) stojí, že jde o druhou část zamýšleného triptychu, který započalo právě Neanone, a který bude uzavřen následnou sbírkou Anoneano.
Ale! přece! vždyť! nevymezil Pavel Rajchman tyto knihy již v závěru své básně Jitro s blesky ve sbírce Padlome Lome!?
První blesk/ k obrozu nás vede// Druhý.../ ...námi vinu rozplameňuje// Třetí: Padlome Lome!/ zaklíná... klikyhákem/ Zemi mne vrací...

[ Miloslav Topinka: Trhlina. Trigon, Praha 2002
[ Pavel Rajchman: Neanone. Theo, Pardubice 2004
[ Pavel Rajchman: Průzor do vymyšlené bytosti. Host, Brno 2001
[ Pavel Rajchman: Padlome Lome! H&H, Jinočany 1998
- - -