vladimír burda

[

tvé chloupky praskají
jak wolfram a ranky mých básní
jež stavím
z otřesů psacího stroje
pausových děr a mramoru škrtů

poesie není kontinuum
ale umrzající lyra stonkových vět
v trhavě končících slovech

kakotorzo

zozbitý kosmos do fónů a grafů

bezbelinkové blábolení ve zlatěžvanícím peří

[ Slavnosti hanobení. 1962/1963
[ in Lyrické minimum. Torst, Praha 2004
.