rozhlížet se poslouchat hmatat dýchat

- - -
Znovu Zbyněk Havlíček. Píši-li nyní znovu, je to proto, že v uplynulých dnech jsem si sem přepisoval jednu z jeho básní, kterou zde ale umístím jindy...
Zabýval jsem se tu před časem takzvaným prostorem básně. Jedna z možných cest, jak se do něj podle mě dostat, je danou báseň "opět napsat", jinými slovy přepsat ji. Báseň sa dá takto probývat ve zcela jiném, zpomaleném rytmu, který je limitován prostou fyzickou rychlostí prstů opisovatele, dopadajících na membránu klávesnice. Otevírá se tak daleko intenzivnější možnost pro odhalení skrytých vazeb mezi strofami, verši, slovy, či dokonce jednotlivými hláskami básně. U Havlíčka mě tyto sounáležitosti několikrát bezprostředně zavedly do úvah nad přímými vztahy mezi verši, které bych při běžném způsobu četby procítil jen ztěží.
Dostat se tak tímto biologickým frázováním mezi verše samotné, roztáhnout je a vstoupit do nich jako do objektu.
Rozhlížet se, poslouchat, hmatat, dýchat...

. . .

Možnost sdělit to, co je nám samým nesrozumitelné, vynést z hloubi duše kusé a tajemné stopy zanechané tam vrávoravým pochodem lidských dějin, dějin života i nejdávnějšími individuálními dějinami a rozřešit smysl těchto zbytků, to jest odstranit je za cenu mládí a života, možnost použít k tomu metod odsuzovaných rozumem i svědomím, ne-li přímo rukou zákona, metod zázračných a jedině schopných navázat spojení s oním tajemstvím nepozananým tisíce let, totiž metod delirií a snů, všech stupňů lásky a bolesti, všech velkých pokusů života, možnost učinit tyto hlubiny, jimiž jsme ovládáni, přístupny světlu vědomí, a to vše pomocí slova, tato možnost by byla vítězstvím poesie.

[ Zbyněk Havlíček: Suomi, 1947
[ in Otevřít po mé smrti. Český spisovatel, Praha 1994; str. 128
- - -
.