yveta shanfeldová

[

Když jsem obcházela večer město,
všechno jako by plulo.
Bláznivě urovnávané
oponou až k nerozeznání
od reálna. Hluky se mísí se samotou,
živý obraz ticha.

Jako bych spolykala cípek
srpku a štěrk a prach a hvězdy
a vítr. Mokrý kámen.
Dlaní proniká déšť
bůhví do čeho, do propadliště,
které se vlní vlastním tlukotem,
vlastním obrazem. Hloubkou temnoty,
se kterou zůstaneš.

[ Noční krční hřídel. Host, Brno 2006
.