nehybnost
pomalu... postupně... do morku kostí...
pátek, srpna 31, 2007
čtvrtek, srpna 30, 2007
peter cibák
[ Spánok pod klavírom
Len z času na čas
počuť plač od starého klavíru
suché slzy dopadajú na klávesy
v tichej symfónii
bez rytmu!
v substancii proti-hlasu
vibrujú celou miestnosťou
treba sa stiahnuť z kože!
odhaliť vnútro až po okraj zvuku
tá hra občas zmĺkne
utíchne vo vrstve prachu
[in Weles 15,6. Brno 2002; str. 28
.
Štítky: portréty
úterý, srpna 28, 2007
9. 6. 2003
- - -
...Běžím třicet metrů za sebou a volám: Pane, pane, říkal jste přece, že půjdete vlevo, tak proč se cpete doprava? - Opravdu? Promiňte, nějak jsem si nevšiml... Z dálky na mě volá P., usmívá se, občas mě pohladí: Musíš si odpočinout, takhle to dál nejde. Jedl jsi něco?... Já vím, ale dnes přijde ten, za dvě hodiny mám být tam, potom zas jinam, "nechceš na pivo? sedíme tam a tam", "nechceš na pivo? sedíme úplně někde jinde", "ano, pane inženýre, kolem šesté bych mohl mít chvilku času", "nemáš půjčit kilo? zítra v šest se zastavím", "ahoj, jak bylo, po šesté přijdu pro to auto", "rád tě slyším, můžu u tebe přespat?" - "samozřejmě, není problém" - "už zase u nás bude někdo spát?"...
- - -
neděle, srpna 26, 2007
středa, srpna 15, 2007
9. 10. 2002
- - -
Takové ty průduchy, kterýma všechno proudí, syčí a přelévá se. Koukám ke komínům... a zase jiné mraky! Poskládal jsem si z jejich špiček takový prostorověvzdálenostní trojúhelník, po jehož hranách teď nad čtvrtěma lítám...
- - -
úterý, srpna 14, 2007
pondělí, srpna 13, 2007
odkud? kam?
- - -
"Rozpustná káva ale chutná úplně jinak!"
Věta vyřčená z ničeho nic po několika minutách mlčení cestou na tramvaj, bez jakékoli návaznosti na předchozí rozhovor...
Jak prozářit bílou tmu?
- - -
neděle, srpna 12, 2007
sobota, srpna 11, 2007
antonín čermák
[ Poslední chvíle
památce mé ženy
- ležíš s rukama sepjatýma na prsou
spíš a slyším tvůj pláč
na ruce máš prstýnek nevím od koho
ten svatební jsme ztratili já i ty
po noční bouřce je den jak pták
s useknutýma nohama nejde voda
nesvítí elektrika
pálíme sádlo které jsi našetřila
na zimu do koksových kamen
strašně mě bolí hlava probudíš se ještě
od rána jsi se napila trošku vody
málo křičela jsi málo jenom jako
tolik kolik se přeleje na kávovou lžičku
modlím se a přeju si aby tvé ruce
zkřížené na prsou jako suché větve jabloní
plné strašlivého naříkání vyvalených kloubů
život který drží jenom vysychající pokožka
CHODÍME OKOLO TEBE se vzpaženýma rukama
bojíme se o tebe že nám umřeš
tvá hvězda váží jen pětatřicet kilo
víc vážila tvá slova za celý život
opíráme se o slovo jak o trám
na vodu položený a přece tě líbáme
pořád tě líbáme protože ještě žiješ
ruce ti líbáme tváře nohy kde je tvé
překrásné tělo s pokožkou hladkou a zlatou
kde jsou tvé nádherné vlasy kde jsou tvé oči
kde je tvůj hlas ty starostlivá o každý hlas
o každou naši bolest
kam si tě pochováme kam pod který náhrobek
srdce pod kterou katedrálu písně
probudíš se ještě z tohoto spánku co tají
poslední vydechnutí... probuď se, prosím tě,
probuď se...
[ Vůně tvého slova. MaPa, Brno 2001
.
Štítky: portréty
pátek, srpna 10, 2007
[ 09.08.07
- - -
Flákoty masa na nádraží v Kostěnicích.
Flákoty masa v kolejišti.
Flákoty masa na nárazníku lokomotivy.
Žena?
Zpoždení vlaku cestou tam.
Zpoždění vlaku cestou zpět.
Průtrže mračen.
Tajnosti.
- - -
.
Štítky: juvenilie a nezařazené básně