pavel z.

[ 51

Zaostřit ten obraz hned po ránu.
Obraz, který se roztéká, teče přes okraje,
když není čeho se chytit.
Ani té čáry, ani té iluze
nebo pavučiny či zdi.
Jasného důkazu, že existuješ.
Je to jako žízeň, jako hlad.
Po ránu
zaostřit ten obraz v krajině, která se otevírá.
Prosakuje z vůní nočních snů, slov a bdění.
Sklenice studené vody.
Na stole. Před tebou, Na dosah. Bez vysvětlení.
Čtvrtek. 7.30 ráno, když budík zazvonil.
V té krajině, která se před tebou otevírá.
Zaostřit ten obraz.
Vidět.
Jasně.

[ Cesta vlakem z P. do B. Vetus Via, Brno 2007
.

motiv 10

ti kteří chybějí

- - -
Slavomír Kudláček
Jiří Mědílek
Lubor Vyskoč
Martin David
Věra Rosí
Petr Čichoň
Zuzana Gabrišová
Jakub Chrobák
Jakub Grombíř
Milan Libiger
Tomáš T. Kůs
Ladislav Zedník
Tomáš Mazáč
Ivo Harák
Zbyněk Ludvík Gordon
Zuzana Hutňanová
Jiří Staněk
Milan Charoust
Darek Jedziok
Iveta M. Pokorná
...
Ti, kteří chybějí.
- - -

lake house

- - -
Dům u jezera; mí-je-ní...
Řvu jako děcko, teď!
- - -
.

[ sen o proměně

- - -

Vidím se, jak se měním v ptáka. Nepříjemný
fyzický tlak v rukou, transformujících se
v křídla, kornatění v obličeji, zplošťujícím
se v zobák, změna a zmenšování očí.

Cítím se zevnitř, zároveň však bytostně
i zvenku. Děs! Poté,
co se mi s velkým úsilím daří proměnu zastavit,
začínám být přetvářen pro změnu v motýla.

S P. shodně usuzujeme, že za proměnami
stojí mé nové boty a chystáme se je vyměnit.
Na ulici zjišťujeme, že oba jsme pouze v pyžamu.
Při pokusu vrátit se domů nám nepasují klíče.

- - -

[[ . . . ].[ . . . ]]
..

bez komentáře

- - -
Titulky hlavních tuzemských zpráv s datem 17.11.2007, dle nejdůvěryhodnějšího zpravodajského portálu na českém internetu:

• Lék dostane ten, kdo přijde dřív, říká onkolog Klener [3:14]
• 17. listopad: Ráno patřilo politikům, odpoledne protestům [8:50; aktualizováno 17:58]
• Listopad ´89 z okna na Václaváku [11:17]
• V Jeseníkách je sněhu nad kolena, hrozí laviny [12:00]
• Za revoluce jsem si hrála, teď o ní říkám svým dětem [12:38]
• Ministr s hejtmanem lovili novináře z jedovaté laguny [13:03]
• Radikálové pohřbili v centru Prahy svobodu slova [14:04; aktualizováno 15:00]
• Školské odbory dohodly stávku, odvrátit ji může Bursík [15:37; aktualizováno 16:41]
• Odpůrci radaru spílali na Václavském náměstí vládě [16:55; aktualizováno 18:08]
• Jiří Paroubek se oženil s Petrou Kováčovou [16:57]
• Havel: "Blbou náladu" vzal čas, lidé už politikou nežijí [18:10]

Jako ouvertura tomu všemu předchází palcový titulek tištěné MF DNES z 16.11.:

• Co dělají hvězdy revoluce dnes?

- - -

o/psáno

- - -
...Ztotožnil jsem se se svou prací, přijímal jsem ji tak, jak ke mně přicházela, s vědomím, že potřebu psát mi nikdo a nic nemůže vzít. Toto zjištění na mě zapůsobilo jako osvícení, v němž se zvolna rozptýlily mé dosavadní pochybnosti. Došel jsem k poznání, že i kdyby se celý můj život rozpadl na prach, sále ještě budu mít pro co žít...

[ Paul Auster: Leviatan. Prostor, Praha 2002; str. 155, 156
[ Přeložila Petra Kůsová
- - -

music on

- - -
throbbing gristle live: volume 1, 1976-1978
listen up with cabaret voltaire
- - -

a stejně

- - -
A stejně je to zvláštní, že sníh je bílý,
že člověk, když jásá, zvedá ruce nad hlavu...
- - -

kde jste?

- - -
Kabaret Ivan Blatný.
Pět g., 2 piva, na představení další jedno. Nikdo!
[Svitavské nábřeží, večer, sníh, doma P...]
. . .
Hledám slova, která by tento zá[!]žitek charakterizovala.
Opisem?
. . .
Art-Of-Destruction.
Destruction-Of-Art.
Art-Of-Destruction.
Art-Of-Destruction.
Destruction-Of-Art.
Art-Of-Destruction.
Art-Of-Destruction.
Art-Of-Destruction.
Art-Off-On-Off-Art.
. . .
Další dvě piva, 2 g. [první bezděky opačně!].
Přeci jen Reiner, Večeřa, Soukupová, Minařík...
Kde jste, vy ostatní? Kde jste?!?
. . .
Básník rozložený na prvočinitele.
. . .

















































































[Recenze např. zde; aktualizováno 12.11.07, 23:17]
- - -

ticho buď

bronisław maj

[

Nikto o mne nevie viacej než ona. Je
tu, so mnou. Teraz: zamyslená pred oknom, za ktorým
je november, zaručene náš, spoločný. Ale keď poviem:
„leto“, ktovie, či uvidí hlboké, svieže tiene na svahoch Zámockej
Hory, bleskové prelety dážďovníkov, horúci vzduch
nad hradiskom pri Brodłach, vôňu krému na lícach, bzukot
hmyzu nad Ostrówkom, vzdialené veže mesta,
temný a chladný - vpadli sme tam zrazu zo záhrady - dom,
v ktorom nebola nikdy čiže vtedy. Keď
hovorím „leto“, keď hovorím čokoľvek - čo
vidí? Nenávratne ponorená vo svojich
rokoch, vzduchu a domoch. Je
tu, najbližšia: najciteľnejšie
cudzia.

[ Svetlo a iné básne. Drewo a srd, Bratislava 2003
[ Přeložil Karol Chmel
.

plynulost

- - -
Ráno odchod 5:25. Dnes jsem nezaspal, ale na konečné mi pro změnu ujela tramvaj a následkem toho potom i vlak. Tím pádem opět autobus; na noc v kanceláři v P., P. daleko. Zítra Pelhřimov...
. . .
Dočetl jsem Fosseho Ráno a večer. Chtěl jsem sem naskenovat ukázku [začátek knihy zde], ale OCR mi nebere češtinu a přepisovat vybrané dvě stránky momentálně nemám sílu. Tak alespoň svými slovy, částečně:
Na Fossem je úžasná jeho cyklická plynulost. Jak v Melancholii, tak v Ránu a večeru prakticky neexistují hranice mezi myšleným, řečeným a reálně se dějícím.
Jazyk se nese v nekončícím tónu, melancholie krajiny, zrození i smrti se přirozeně prostupují, že nakonec vlastně ani příliš nepřekvapí jedna z vrcholných scén příběhu [str. 65 a 66], kdy mladá žena do slova a do písmene prostoupí "docela skrz naskrz" svým ten den zesnulým otcem, kdy cestou jde cosi proti ní, a to cosi není nic, než právě její mrtvý otec, který však neví, že je mrtvý, a tak celou tu dobu, co se k němu dcera blíží, na ni volá, a díví se, že ona ho nevidí, že ona ho neslyší, až se před ní, vzdálen jen několik málo kroků, zastaví a vidí jen její oči černé hrůzou, tak černé, jak černé je ještě nikdy neviděl, a ona jde dál, až k němu, a srze něj a on cítí její teplo a ona jím jen tak prochází a on se otáčí a ona "si pomyslí že no tohle, teda no tohle, něco šlo přímo proti ní, úplně to viděla před očima a snažila se tomu vyhnout, jít stranou, ale nepomohlo to, prostě to šlo přímo proti ní, a tak jí nezbývalo než jít dál a pak tím prošla, bylo to tak studené, ale nijak to nebolelo, jen studené a nevyhnutelné to bylo a teda bylo to hrozné, to nemůže vůbec nikomu říct, to by si hned lidi mysleli, že se pomátla" a věta pokračuje dále a dál, od začátku až ke konci jedna nekončící věta...
Překlad Ondřej Vimr!
[Recenze např. zde; doplněno 14.12.2007]
. . .
Do noci ještě Tojiko Nuriko a jeji Shojo Toshi, déšť, mátový čaj.
- - -

[ nouzový vchod

- - -

Kdyby tak stačilo přijít
a říct, neboj se, jsem tady,
a být tu tak bytostně,
že nelze už to víc.

Kdyby tak stačilo říct
prostě miluji tě...
Tam, kde za tebou nemohu,
jsme sami.

- - -

[[ . . . ].[ . . . ]]
..

v tváři tvář

karol chmel

[ Intímne osvetlenie

prší, ako by za každú cenu,
otvárajú sa peklíčka
so všetkými kruhmi

skamenievame
v tichej vďačnosti

[ O nástrojoch, náradí a iných veciach vypustených z ruky.
[ Drewo a srd. Bratislava 2004
.

bohužel?

- - -
Od středy do pátku služebně Vsetín: [...] / za dvě noci celkem sedm hodin spánku / maturita z "koksu" [rum, kostka cukru, tři zrnka kávy; aplikace možná prakticky neomezeně] / o půl čtvrté ráno tanec při velkoplošné projekci AZ kvízu [vyhrál pan Mirek] / [...].
. . .
Dnes na na lov do bratislavského Artfora.

Důvod lovu
Erik Jakub Groch: Druhá naivita
Erik Jakub Groch: Em
Radovan Sidor: Prvá kniha
Rudolf Jurolek: Nezostane nič: to je pokoj
.
Výsledek lovu
Erik Jakub Groch: Druhá naivita
Erik Jakub Groch: Em
Radovan Sidor: Prvá kniha
Billy Childish: De neba povedala
Charles Simic: Svet sa nekončí
Karol Chmel: O nástrojoch, náradí a iných veciach vypustených z ruky
Bronisław Maj: Svetlo a iné básně

















Zpočátku to však vypadalo špatně. Regál poezie jsem sice našel poměrně rychle, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, pod "G" nebylo nic... Z jakého důvodu byla Grochova Druhá naivita [Zobrané a nové básne a príbehy] zařazena pod "N", netuším. Prozářen jsem nakonec vylovil ještě Chmela a jeho překlad Maje.
Když mi pak pan knihkupec [že by Jakub?], poté, co mi pomohl na různým místech prodejny lokalizovat igelitem zatavené zošity Grochovy "dvaceti devíti korunové" edice Veršeonline, a já si z těch, co byly k dispozici, vybral potřebné, a poté, co mi, když jsem se ho u pokladny zeptal, v jakých cenových relacích posílají knihy do České republiky, protože na internetu jsem tuto informaci nikde nenašel, a u nás si určité knihy koupit prostě nelze, a když si tedy chci číst Grocha, tak se prostě musím sebrat a..., vysekl poklonu [To ste sem prišiel iba kvôli tomu?] při níž jsem zaplatil 593 Sk, mohl jsem spokojeně odejít. Mrzí mě jen nesehnaný Jurolek, na jeho básně jsem zvědavý opravdu moc...
. . .
A když už, tak proč ne k tomu ještě Hrad, 2 kávy, Staré mesto, oběd, Devín, 2 kávy, kaštiel v Marianke! [A kabát a halenka P. k Vánocům, večeře a ráno nádrž do plna; to ale už/ještě tady, za české...]
. . .
A stejně je to zvláštní, jak na Slovensku překládají [a samostatně vydávají] Poláky. Když už něco vyjde u nás, tak snad jen "ještěři" typu Miłosze či Szymborské, z mladších pak výjiměčně nějaká antologie [viz například deset let staré Bílé propasti]. Kdyby se tak česká filiálka Drewa a srd, působící ve Zlíně pod značkou Ing. Marek Turňa, inspirovala cestou své mateřské firmy a naservírovala nám typograficky invenčně zpracované výbory z Podsiadła, Świetlického, Barana či dle mého soudu ani na Slovensku nevydaných Bonowicze nebo Kielar!
Jedno však jisté přeci jen je: Druhý Karol Chmel se objeví jen težko... Bohužel?
- - -